Recenze - Call of Duty 2

Pokračování být muselo

Call of Duty byla svého času výtečná válečná hra, která k monitoru připoutala tisíce hráčů po celém světě. Zásluhy na tom měla skvěle zvládnutá atmosféra, různorodost misí a nakonec i samotná hratelnost. Když k tomu přidám i datadisk, tak se prodalo opravdu hodně kopií a vznikla obrovská fanoušská komunita. A Infinity Ward toho jako správní vývojáři využili a přichystali pro naše harddisky druhý díl.

Netradiční výcvik

Jako v snad každé správné válečné hře, i v Call of Duty 2 (fansite) začínáte na cvičišti, ovšem ne jen tak ledajakém. Zapomeňte na krásné cvičiště v prvním dílu, ve dvoje se bude vycvičovat v napadené Moskvě! Díky tomu, že Rusové všechny svoje zásoby použily pro boj, místo granáty budete házet bramborami a strefovat se do plyšáků.

Celý trénink naruší náhlý útok, a tak se budete muset chopit své zbraně a vyrazit bránit město. Ke konci úvodní mise si ještě komisař pochválí pořádný výcvik a dál už pokračujete ve Stalingradu.

Více bojů z dálky, méně bojů z blízka

Na rozdíl od prvního dílu se vývojáři mnohem více zaměřili na boj z dálky, takže na nějaké větší čištění budov zapomeňte. Za to se připravte na větší množství přestřelek na volném prostranství. Hra se zpočátku jeví jako velmi jednoduchá arkáda, ovšem ke konci začne hodně přituhovat. Asi jako v některých misích v United Offensive.

Tradiční arzenál s pár novinkami

Možná si říkáte, jak to, že jsou ve hře nové zbraně, když naprostá většina z těch, co se používaly za druhé světové války byly v jedničce, popřípadě datadisku? Na některé se totiž zapomnělo, třeba jako na ruský PPS24. Není třeba zbraně nijak popisovat, protože každý snad ví, že se za druhé světové používaly Thompsony s M1 Garant a ne AK-47 a M16.

Divné však je, že některé zbraně znějí naprosto jinak, než v jedničce. Sice jsem je neslyšel „na živo“, ale je to přinejmenším zvláštní. Za zmínku ještě stojí kouřové granáty, které se vyplatí často používat, protože jsou velmi účinné a na rozdíl od jiných her také působí na nepřítele.

Méně různorodé mise než v jedničce

Jak už jsem říkal, ve dvojce se vývojáři zaměřili spíše na boj z blízka a podle toho také vypadají mise. Úplně vymizeli „one man show“ mise z jedničky, kdy jste například sami proti desítkám německým vojákům čistily německou přehradu apod. Právě tyhle mise patřily mezi mé nejoblíbenější. Také mě mrzí, že byl omezen počet honiček ve vozidlech. Jasně, něco tu je, ale ne v takovém množství jako v původní hře a to mnoho hráčů zamrzí. Zvlášť prchání z nepřátelského území v Citroenu byla skvělá mise.

Na druhou stranu zde najdete mise v Pointe du Hoc, které nasadily laťku velmi vysoko. Rovněž ruská kampaň nabízí úchvatné mise, z nichž stojí za zmínění například oprava drátu či lezení v potrubí.

A dojde také na jízdu v tanku. Opět budete jeho řidičem, takže se stanete „velkým pánem“. Sice nebudete moci kácet stromy (mise v tanku se odehrává v severní Africe), ale i tak je to velká zábava.

Kde všude budete bojovat?

Začínáte tréninkem v Moskvě a pokračujete obranou Stalingradu. To je ruská kampaň. Poté následuje kampaň britská, kde si zastřílíte v Toujane, El Dabě, v Egyptě a také se projedete tankem na cestě do Tunisu. Ke konci této kampaně se ještě vydáte do Franice.

No a nakonec v americké kampani vás čeká vylodění v Pointe du Hoc, a také útok na Německo.

Menší linearita

Jedna z mála věcí vytýkaná prvnímu dílu byla bezpochyby přílišná linearita. Dokud jste se drželi „silnice“, byl zážitek z hraní výborný, ovšem jakmile jste použili jinou trasu než tu, se kterou počítali tvůrci, zasáhl vás neviditelný granát a následoval quickload. Ve druhém dílu je počet těchto situací značně omezen, ovšem v zárodku je tu přece jen najdete.

Ovšem v každém případě je hra mnohem méně lineární, nabízí více cest a hlavně také některé úkoly, které můžete plnit v libovolném pořadí.

Atmosféra na jedničku

Atmosféra je opět nejsilnější stránkou hry. Všude stále něco bouchá a jsou křičet povely vojáků (jak vašich tak nepřátelských). Pokud máte aspoň 5.1 zvukový systém, budete ohromeni úžasem.

Navíc značně přibylo výše zmíněných povelů vojáků, takže vše působí ještě o něco realističtějším dojmem. Například v Pointe du Hoc je atmosféra na úplné špičce. Prostě bez komentáře. Úkoly v misích

Zde Call of Duty 2 opět boduje. Úkoly jsou hodně střídavé a proto stereotyp nepřichází ani po několika hodinách hraní. Jednou máte za úkol položit výbušninu na tank, vyřadit obsluhu u AA zbraní, vyčistit nějakou budovu, držet pozici a po druhé zase krýt nějakého vojáka, vyřadit kulometné hnízdu, zprovoznit rádio apod.

Umělá inteligence, grafika, zvuk a dabing

Umělá inteligence je konečně mnohem méně založená na skriptech. Teď jsou nepřátelští vojáci agresivní, ale také zároveň dostatečně inteligentní. Navíc je kouřovými granáty oslepíte a v jistých chvílích je uvidíte zmateně střílet někam úplně jinam, než jste vy.

Grafika je díky zbrusu novému enginu, který si lidé z Infinity Ward vyvinuli speciálně pro tuto hru mnohem realističtější. Obsahuje hodně nových efektů jako je Normal a Specular mapping, pixel shadery, bumpmapping aj. Modely postav jsou troufám si říct srovnatelné s Half-Life 2 a to už je co říct. Celá ta krása si ovšem žádá pořádný stroj. Obávám se, že s GeForce 2MX tady neuspějete, ovšem když vypnete DirectX 9 efekty a stáhnete rozlišení, dosáhnete hratelné rychlosti i na průměrném počítači.

Zvuk ve hře odpovídá áčkovým titulům. Zvuky zbraní, výbuchy a další nemají vážnou konkurenci a určitě nikoho neurazí. Ani k hudbě nemám žádné větší výhrady a to i přesto, že je mi víc sympatičtější ta z jedničky. Ale to už je věc názoru a vývojáři se jen těžko zavděčí všem.

Korunku všemu nasazuje dabing, který stojí obzvlášť za pozornost. Aby taky ne, když hlasy propůjčili herci z Bands of Brothers.

Systém zranění – velký zápor hry

Zcela nový je systém zranění. Ačkoliv se některým lidem líbí, mně teda nepotěšil. Jednak se mi zdá naprosto nereálný a je to s ním moc jednouché. Musíte uznat, že když schytáte pár ran z MG42 a počkáte 5 sekund v bezpečí, je naprostá blbost mít plné zdraví.

Navíc je celá hra značně jednodušší. Mnohem více mi vyhovoval klasický ukazatel zdraví + lékárničky.

Vylepšený multiplayer se remaky starých map

Multiplayer se dočkal některých nových modů a také remaků starých map. Nyní, v novém enginu třeba takový Carentan vypadá naprosto úžasně.

Co teda hodně lidí naštve je nepřítomnost vozidel a la United Offensive a to i přesto, že je mnoho neoficiálních informací hra měla obsahovat. Nu což, budeme si muset počkat na datadisk.

Jinak je ale multiplayer perfektní, škoda jen toho systému zranění, který jej hodně zjednodušuje.

Závěrem…

Call of Duty 2 svého předchůdce nakonec nepřekonal. Ovšem zároveň překovává spoustu jiných válečných her a stává se společně s prvním dílem nejlepší válečnou hrou všech dob. Hra mně bavila a po dohrání kampaně jsem byl spokojen. Vývojáři odvedli dobrou práci a mají být na co hrdí. Už dlouho jsem se takhle nebavil…
Výrobce: Infinity Ward
Distributor: Activision
Distributor v ČR: CD Projekt
Typ hry: FPS
Platforma: PC, X-Box 360
Multiplayer: ano
Klady: grafika, atmosféra, hratelnost, rozmanitost prostředí
Zápory: mohlo být více různorodých misí, systém zranění

Verdikt:

Call of Duty 2 sice nepřekonal první díl, ovšem i tak jde o špičkovou válečnou hru a o žhavého kandidáta na hru roku!
HODNOCENÍ: 93%