Mezi nepřáteli
Nedávno jsem se zamýšlel, že už je to pořádně dlouho, co jsem neviděl podařený válečný film. Možná je to proto, že se v současnosti, a zvlášť v Evropě, nic moc z tohoto žánru netočí. I když, tu a tam se najdou světlé výjimky. Třeba Češi. Václav Marhoul, režisér Mazaného Filipa, chystá na podzim letošního roku svůj vysněný projekt – Tobruk. Taky jsou tu Poláci a jejich vele-hit Katyň. Ale nesmím zapomenout na Francouze. O nich se říká, že mají jednu z nejlepších kinematografií na světě. Je to pravda. Nechci říct, že to filmem Mezi nepřáteli Frantíci přímo potvrdili, ale naznačili, že vzadu rozhodně nestojí.
Snímek Mezi nepřáteli režiséra Florenta Emilio Siri nám odhaluje skutečný příběh alžírské války. Tu vedla Francie s Národní osvobozeneckou frontou v padesátých letech minulého století. Bojovalo se, jak jinak, o území Alžíru, které bylo v té době francouzskou kolonií, což se osvobozenecké frontě zrovna dvakrát nelíbilo, a tak do toho šla pěkně zostra. Drsní to hoši. Ale ani Francouzi se nenechali zahanbit. Třeba takový nadporučík Terrien (Benoît Magimel). Mladý muž plný ideálů, který velí základně v Alžírsku, se tu spřátelí s ostříleným chlapíkem, veteránem jak se patří, seržantem Dougnacem (Albert Dupontel). Společně chtějí situaci, v níž jsou, nějakým způsobem zvládnout (těžko však vyřešit…).
Oba dva představitelé hlavních rolí – Benoît Magimel a Albert Dupontel – odvádějí velmi kvalitní práci. Magimel je v současnosti absolutní francouzská hvězda a na plátně to jen potvrzuje. Zatímco první část snímku hraje vojáka, který o ničem nepochybuje ani minutu, v druhé půli se vše otočí a z neohroženého nadporučíka se stává psychická troska. Ani Dupontel se však nenechá zahanbit. Jeho postava na plátně předvádí naprosto šílené kousky. V jednom momentu třeba spolu s dalšími vojáky běží proti bandě ozbrojených Alžířanů, a i když všichni jeho „kolegové“ pod palbou umírají, on neohroženě běží a zabíjí dál. Hotový Rambo padesátých let, kterému celé kino fandí. Dupontel, ve skutečnosti ostřílený herec a mimo jiné i režisér, si se svým „frajerským partem“ poradil více než dobře. A nejen s ním.
I když se valná většina filmu odehrává v alžírské krajině, štáb natáčel v Maroku, ale snímku to rozhodně neuškodilo. Naopak. Členité prostředí, horko, které cítíte z plátna a malebné horské vesničky se totiž dají najít i ve vyhlášeném ráji hašiše. Zaujmou především Siriho přelety nad krajinou a různé barevné filtry. S tím jde ruku v ruce i povedený střih, následován výbornou hudbou, která je okořeněna na válečný film nezvyklými prvky (např. trubkou) a lehce jazzovým laděním, které je vycítit zejména v jedné z prvních misí na začátku filmu. Ostatně, důležitá to věc. Filmu totiž dodává na autentičnosti (zároveň jej však maličko roztrhává na kousky) právě rozdělení na několik částí, z nichž se v každé odehrává alespoň jeden souboj – válečná mise. Za zmínku stojí hlavně ta se svrženým napalmem. Kolosální věc.
Mezi nepřáteli je bez debat jedním z nejlepších válečných filmů roku 2007. Výsledný dojem, ať už z výtečných hereckých výkonů, kamery nebo hudby, tak kazí jen pocit roztříštěnosti, což je dáno zejména rozdělením na zmíněné válečné mise. I tak si ale myslím, že pokud žánru alespoň trochu holdujete, je pro vás povinnost se na tenhle spektákl podívat.
Dyler (Filmografie.cz) | 31.7.2008
